I vozíčkář potřebuje cestu k lidem

V minulých dnech jsem měla možnost doprovázet expertku pro bezbariérovost arch. Silvii Heinzmann ze Švýcarska.

Stalo se tak v  rámci  projektu  financovaného z Fondu Partnerství programu Švýcarsko – České spolupráce. Cílem bylo získat oboustranné poznatky v rámci bezbariérovosti budov, infrastruktury a venkovních prostranství v ČR a společné konzultace s českými experty na téma architektura a bezbariérovost.

Při cestách královéhradeckým  krajem  jsme  navštívili  větší i menší města. Prosím, zkuste se vžít do situace vozíčkáře, řekla nám švýcarská expertka,  a  pokuste  se bez obtíží nakoupit v obchodě, vybrat si peníze z banky, vyřídit něco na úřadě, případně si zajet vlakem někam na výlet. A ukázala na konkrétních příkladech, kdy kolikrát rozhodují „pouhé“ centimetry z přechodu přes silnici na chodník, rozměry vchodových dveří do úřadu, vysoká madla, schodišťové plošiny s nosností pouze do 220 kg, někde dokonce schází i základní orientace pro pohyb v budově a bylo by možno ještě pokračovat. Žel, příkladů jak znesnadnit či úplně znemožnit pohyb vozíčkáře na veřejnosti i uvnitř objektů, starších i  těch  novějších,   bylo opravdu hodně.  Na druhé straně - s uznáním hodnotila práci našich projektantů, stavbařů, jak ve městech i obcích řeší tyto problémy i přes různé těžkosti, aby odpovídaly příslušným normám.

Pro mne však, jako  stavební  inženýrku,  projektantku,  vyplývá z této návštěvy cenný poznatek.  „Provětrat“  stávající  novelizovaný stavební zákon a přijít na jednání poslanecké sněmovny s  doplňujícími body, aby byly v souladu i s požadavky EU. Aby to bylo ku prospěchu lidí – vozíčkářů v naší společnosti.