Řešením je rozpuštění Sněmovny a nové volby

Už je to tady. Na programu Sněmovny, původně 16., poté 20.srpna 2013 má dojít k rozpuštění tohoto státotvorného orgánu, který za dobu konání své pravicové vlády má hodně zářezů. Jeden z posledních – kauza Nečas/Nagyová už konečně přelil poslední kapku trpělivosti veřejnosti, kdy zákonitě došlo k demisi vlády a jmenování prezidentem Zemanem nové, pro změnu úřednické. K obrovské nevoli současné vládní koalice. Máme 101 ověřených hlasů pro novou, opět pravicovou vládu v čele s Miroslavou Němcovou, hřímali v těchto dnech sebejistě představitelé ODS, TOP 09 i LIDEM, kdy však, jak se ukázalo při konečném hlasování – tři hlasy vypadly, včetně nevypočitatelné, nebo až příliš vypočítavé předsedkyně LIDEM Karoliny Peake.

Jak tedy dál?

Sněmovna v těchto dnech, slovy jistého politologa, se změnila v nesmiřitelné kolbiště mezi politickými stranami podobající se nekonečnému blízkovýchodnímu konfliktu. Nedivím se. Stávající, úřednická vláda, byť v demisi, koná k nápravě současného stavu taková opatření, že politickým matadorům stávají vlasy hrůzou na hlavě, zda nedojde i na ně, při revizi účtů.

A věru, bude co vysvětlovat. Vezměme například výšku našeho státního dluhu, který progresivně navýšila poslední pravicová vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska, vláda „rozpočtové odpovědnosti“. Zatím co v 90.letech jsme měli jako republika aktivní saldo, v následujících letech, převážně za vlád pravice, se stát dluhově propadal až k současnému 1 705 800 200 korun. Dluh každou vteřinu narůstá o 3 583 korun spolu s dalšími 63 korunami za úrok. Pozadu nezůstávají svými dluhy ani kraje ve výši 121 194 914 korun díky „péči“ státu. A když k tomu připočtu zahraniční dluh ČR přes dva biliony korun, kdy české dluhopisy ( zřejmě vědí, proč) nakoupili zahraniční investoři.

Souběžně s tím narostly i dluhy českých domácností na téměř 1, 174 bilionu korun. S tím souvisí nevídaná nezaměstnanost, stálý propad rozhodujících odvětví průmyslu, rostoucí zločinnost a další negativní jevy. Nedivme se potom v jakém sociálním, morálním stavu je naše společnost, kdy však důsledky tohoto „hospodaření“ pravice odnášejí normální lidé žijící z výsledků

každodenní práce, rodiny s dětmi, bohužel i starší generace, senioři, lidé se zdravotním postižením.

V době velké hospodářské krize

se také daleko názorněji ukazuje, že zbrklý a levný výprodej národního majetku „za babku“ je největší příčinou problémů českého hospodářství, kdy propad ekonomiky zákonitě nemůžeme ovlivnit, protože rozhodující slovo mají zahraniční mateřské společnosti.

Příchod zahraničního kapitálu byl vítán se slávou. Zahraniční „strategičtí partneři“ byli podporováni dotacemi, dostávali daňové prázdniny apod. Výsledkem této politiky je skutečnost, že podstatná, převažující část ekonomiky je dnes v rukou zahraničního kapitálu, kdy dividendy (150 mld. korun) , zisky plynou do zahraničí. O osudu tuzemských podniků, firem se rozhoduje v zahraničí.

Zahraniční kapitál šel k nám z důvodu, aby u nás levně nakupoval podniky i pracovní, vysoce kvalifikovanou sílu. Aby „reguloval“ možnou konkurenci. Sloužilo k tomu i vysoké znehodnocení koruny již počátkem 90. let. Průměrné mzdy jsou u nás i v současnosti na třetinové až čtvrtinové úrovni mezd ve srovnání se západními zeměmi Evropské unie. To jsou jen některé údaje o současném stavu ekonomiky naší země. Aby toho nebylo málo tak ještě jako „třešinku na dortu“ protlačily pravicové strany ve Sněmovně – přes odpor levicových sil - zákon o navrácení majetku církvím ve výši mnoha miliard korun.

Nedivme se veřejnosti, že důvěra ve vládu, v zastupitelské sbory, klesla na minimum. My jsme však tuto situaci ve státě nezavinili, říkají mně rozhořčeně lidé se kterými hovořím ve svém volebním regionu. I mimo něj. Proč to však máme odnášet tím, že nemáme práci, prostředky na obživu, že se nám neustále zdražuje vše co potřebujeme k normálnímu životu. Proč, proč, proč? Věru, těžké je odpovídat na tyto otázky, když trvale narážíme ve Sněmovně, u pravicových stran, vlády, na zeď neprostupnosti, nezájmu řešit tyto problémy. Chovaly se a chovají jak v dobytém území, kdy vítěze zajímá jen osobní prospěch.

Pohár trpělivosti přetekl. Když píši tyto řádky, ještě stále platí termín k rozpuštění Sněmovny 20. srpen 2013 a následné vypsání nových voleb. Doufám, že tomu tak bude. Sociální demokracie v součinnosti s dalšími demokratickými levicovými stranami bude mít co napravovat. V zájmu naprosté většiny našich lidí.