Článek k volbám do Poslanecké sněmovny - 2010

      Letos, v květnu, nás čekají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.  Budou do našeho národního parlamentu v situaci, kdy procházíme obdobím hospodářské krize, která postihuje většinu našich lidí, bez rozdílu věku i profesí. Pokud bychom hledali poučení ve svých chybách, nemuseli jsme možná dnes řešit problém globálního oteplování nebo finanční krize, která signalizuje, že naše spotřeba a na ní založený růst ekonomiky a hospodářství má své meze.  Krize je podhoubím ze kterého vyrůstají nacionalizmus, extremizmus a další „izmy“, které by jinak zde existovaly velice těžko. Přitom celosvětovou krizi a její následky už prožili naši prarodiče i rodiče. Měli a mají v paměti vývoj společnosti před nástupem krize a pokud by naše paměť byla jen o trochu lepší, důslednější – daly by se zajisté vystopovat i různé paralely s dnešní situací. I proto jsou extremisticky směřující strany ve volbách tak úspěšné a možná budou i v následujícím období. A historie se může opakovat…

Otázky, které si kladu samozřejmě nejen já

 jsou ve smyslu – proč v naší pokrokové a tak demokraticky se tvářící společnosti nebyly lépe nastaveny kontrolní mechanizmy? Proč na základě přesvědčení, že trh „vyřeší vše“ si nejvýše postavení manažeři bank, podniků, firem, „mastili“ svá konta a zakrývali přitom neúspěchy, propady institucí, které řídili? Proč se na jedné straně plýtvá snad vším, co se dá vyrobit a prodat a na straně druhé lidé musejí žít hluboko pod hranicí bídy? Proč? Otázek je samozřejmě ještě více a odpovědi na ně letošní podzimní volby asi ještě nepřinesou. Ale mohly by dát naší společnosti jednoznačnou odpověď na otázku, zda si extremisté připíší další úspěch v Parlamentu ČR. To vše záleží na uvážlivém rozhodování nás všech voličů. Ale k tomu musí být nabídka řešení – co je pro naši společnost východiskem ze současné krize. Jsem přesvědčena, že ČSSD nabízí svým programem pro voliče klíčové hodnoty, kterými jsou svoboda, spravedlnost, solidarita a prosperita naší země.

K osvěžení paměti, kde hledat příčiny hospodářského propadu

zmiňuji například, že se nám, poslancům ČSSD, nepodařilo zastavit zavedení opatření z“vládního baťohu“, které mnohé z nich plnou vahou zvětšenou ještě krizí dopadly na nás všechny. Je to například neplacení nemocenské v prvních třech dnech nemoci, krácení podpor v nezaměstnanosti, zavedení daně ze superhrubé mzdy, zavedení stropů pro odvody sociálního pojištění. Vládní koalici se nepodařilo přesvědčit, že krize není něco, co se naší republice vyhne velkým obloukem a že při přípravě rozpočtu na tento rok je nutné počítat s protikrizovými opatřeními. V sociální oblasti chybí pro letošní rok přibližně 2 miliardy korun pro poskytovatele sociálních služeb. Bývalého ministra zdravotnictví se nepodařilo přesvědčit o tom, že nejprve je nutné definovat standardní péči ve zdravotnictví a teprve pak je možno diskutovat o reformě a poplatcích. Jenže, proč poplatky, když si platíme zdravotní pojištění? Směřovala bývalá vláda k tomu, aby její záměry voliči nepostřehli a k tomu, že si ve velké míře budeme platit zdravotní péči jako poskytnutí nadstandardních služeb s velmi omezenou účastí zdravotních pojišťoven? V zákonech se nepodařilo rovněž prosadit jakoukoliv efektivní kontrolu čerpání veřejných finančních prostředků a navíc některé formulace navrhovaných znění zákonů nebyly jednoznačné. To vše by se dalo udělat lépe, ale to by ve Sněmovně – za aktivní účasti přeběhlíků – musela vládnout zcela jiná atmosféra a vládní pravicová koalice by musela být ochotna alespoň někdy opozici poslouchat a ne automaticky zavrhovat všechny opoziční návrhy. K jakým koncům to vedlo, vidíme všichni. Tolik pro osvěžení paměti.

Ing. Vladimíra Lesenská (ČSSD)