Přeshraniční zkušenosti - aneb jak bourat bariéry

Švýcarská expertka v Čechách

 
V minulých dnech navštívila Českou republiku expertka pro bezbariérovost arch. Silvie  Heinzmann  ze Švýcarska. Cílem její studijní cesty v rámci sub-projektu „Výměna zkušeností a dobré praxe v oblasti integrovaného přístupu k péči o pohybově postižené pro zlepšení kvality jejich života“ financovaného z Fondu Partnerství programu švýcarsko-české spolupráce bylo získat nové poznatky, jak je u nás řešena bezbariérovost budov včetně infrastruktury a venkovních prostranství. Dále výměna zkušeností a společné konzultace s českými experty na téma architektura a bezbariérovost. Úvodem je třeba poznamenat, že Švýcarsko  patří svým přístupem k  problematice pomoci zdravotně postiženým  k předním zemím v Evropě, potažmo  ve světě.
V doprovodu iniciátorů této návštěvy Jitky a Josefa Fučíkových, zástupců  občanského sdružení Život bez bariér v Nové Pace a Vladimíry Lesenské, poslankyně Parlamentu ČR, členky Výboru pro sociální politiku navštívili řadu objektů a zařízení v Praze, v Nové Pace a v Hradci Králové. Získané poznatky stojí věru za zveřejnění.
První zastávkou byl Domov sv. Karla Boromejského v Řepích. Posláním tohoto domova, které je církevním zařízením, je poskytování služeb věkem pokročilým a nemocným lidem. Celý komplex je příkladem bezbariérového historického objektu. Chodby jsou barevně rozlišeny z důvodu lepší orientace seniorů, v objektu je prostorný výtah, věcné označení místností a prostorné sociální zázemí. Jen drobným nedostatkem byla madla na chodbách, která jsou výše položena v některých místech a nedostatečně napojená. Další zastávkou byla prohlídka národní památky Vyšehrad v Praze, kde – jak se ukázalo – jsou zahrady, hradby i okolní prostranství z 90 procent bezbariérové, dostupné lidem na invalidním vozíku.
Cílem druhého dne bylo seznámit švýcarskou expertku pro bezbariérovost s projektem Nová Paka – Město bez bariér, který sdružení Život bez bariér uskutečňuje spolu s vedením města již od roku 2005. Cílem bylo získat názor švýcarského partnera, jak vnímá současný stav a jeho věcné připomínky, poznatky i náměty. Co bylo zajímavé – dle českých norem, které jsou leckdy i přísnější ve srovnání s evropskými  - jsou některé kontrolované přechody přes komunikaci a značení v normě, dle švýcarských však nikoliv. Rozdíly jsou leckdy v řádu  centimetrů. Na Novopacku, dle oficiálních údajů, je cca 30 procent obchodů a veřejných budov bezbariérových. A jak vypadá současný stav u některých objektů? Při návštěvě zdejšího Domova pro seniory, který patří mezi nově vybudovaná sociální zařízení (jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje využívá 65 uživatelů), je součástí venkovní bezbariérová terasa a bezbariérové venkovní prostranství s altánem. I když se jedná o moderní stavbu, přes to i zde se našly drobnější nedostatky. Například problémem je bariérový vstup na balkony jednotlivých pokojů. V těsné blízkosti je Dům s pečovatelskou službou. Podle názoru švýcarské architektky je objektem spíše bariérovým, kdy výjimku tvoří pouze jeden bezbariérový byt. Pokud se jedná o vstupy na balkony a terasy – pro lidi na vozíku jsou nedostupné.
Další návštěva patřila nově otevřenému objektu Centra bez bariér a barokního kláštera, kdy Centrum je plně bezbariérové a je určeno lidem se zdravotním postižením i seniorům. Architektka ze Švýcarska rovněž navštívila chráněné řemeslné dílny v prostředí Centra, prezentující podkrkonošská řemesla. V rámci workshopu, za účasti Ing. arch. Doubka, shlédla prostory barokního kláštera, který je součástí areálu sdružení. Videoprojekce, projektová dokumentace připravované revitalizace kláštera a fotodokumentace byly předmětem jednání, kdy získané poznatky a rady budou využity při realizaci přestavby kláštera.
Dalším místem k získání nových zkušeností a příkladů z praxe bylo město Hradec Králové. Za účasti projektantů manželů Dařbujánových, švýcarské expertky na bezbariérovost, zástupců Magistrátu Královéhradeckého kraje, Vladimíry Lesenské, poslankyně Parlamentu ČR a zástupců sdružení byla možnost prohlédnout si prostory budov úřadu Královéhradeckého kraje i přilehlá prostranství. I zde však, přes nesporná pozitiva, jsou některá místa nedostupná lidem na vozíku. Například, pokud by vozíčkář zastával funkci zastupitele, vznikne zde problém, jak se dostane dovnitř i ven, protože ani konferenční sál není zcela bezbariérový. Přitom drobnou úpravou by mohl být tento problém vyřešen. Obdoba je i s parkováním v suterénu Regiocentra.  Vjezd do garáže nemá totiž potřebnou výšku. Většina organizací přepravující zdravotně postižené, může mít tak problém s parkingem. Ovšem dle stavebního zákona je vše, bohužel, v pořádku, konstatuje poslankyně Lesenská. Praxe ukazuje, že bude nutné provést změnu v tomto zákoně, aby vyhovoval i lidem se zdravotním postižením. A navíc, je nutno dbát, aby při zpracování projektové dokumentace k objektům i infrastruktuře, měl zde slovo i koordinátor s odpovědností za bezbariérový povoz.
V těsné blízkosti Pivovarského nádvoří jsou nově vybudované Terasy pod Kanovnickými domy. Unikátní rekonstrukce hrazená z evropských fondů. Bohužel i zde je pouze bariérová. Jsou to „maličkosti“, leč pro vozíčkáře představují leckdy neřešitelný problém. Přitom by stačilo kolikrát - jen se podívat a vžít se do postavení člověka, vozíčkáře. A že to v Hradci umějí, stačilo se jen projít jednotlivými trasami města s bezbariérovými nájezdy k významným budovám a objektům.
Hospital Kuks, který švýcarská expertka navštívila, prochází rozsáhlou rekonstrukcí financovanou z evropských fondů. Františkánský klášter Hostinné byl poslední zastávkou. V roce 2007 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Nyní se v něm nachází moderní městská knihovna a expozice městského muzea. Pro vozíčkáře, bohužel, je několik míst kam se nedostane. Příkladem jsou prahy mezi místnostmi, bariérový únikový východ, schodiště. Důležitým poznatkem je instalace schodišťové plošiny o nosnosti 250 kg, která je vhodná i pro osoby na elektrickém invalidním vozíku. Park kolem objektu je upravený, ovšem štěrk je nevyhovující pro kolečka invalidního vozíku či kočárku. Příkladem dobré praxe z jiných míst je úprava formou speciálního lepidla, které spolu se štěrkem tvoří celistvý a pevný povrch.
A celkové postřehy švýcarské architektky? Jsem nesmírně ráda, že díky projektu švýcarsko-české spolupráce jsem mohla navštívit města Prahu, Hradec Králové, Novou Paku a další. A jsem také ráda, že prostřednictvím výměny zkušeností a přenosu dobré praxe jsem mohla přispět svými podněty ke zlepšení života tělesně postižených v oblastech, které nejvíce zhoršují jejich život na rozdíl od zdravých lidí.  Příkladem je zájem a snaha odstraňovat bariéry a zlepšovat komunikaci s postiženými, ať je to v ulicích města, či v objektech samých.  Samozřejmě, pořád je co zlepšovat. Vidíme to i u nás, ve Švýcarsku. Podání pomocné ruky zdravotně postiženým, aby se dostali tam, kam potřebují, je hodnotou, které si tito lidé, ale i my všichni velice ceníme.

         Oldřich Houška